ohýralec, -lcě m.; k ohýralý
otrlý, ke zlu otupělý člověk: kak je ohyralecz sám proti sobe zatvrzen:…tvrdne jako roh mysl nemúdrá…, když sobě již tak pustí uzdu, chtiec povoliti sobě ve všem bez bázni božie ŠtítMuz 77a (~Jez)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohýralec, -lcě m. zpustlík; zatvrzelý hříšník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.