oběhnúti, -nu, -ne pf. (ipf. obiehati); k běžěti
1. (co) oběhnout (něco), během vykonat pohyb kolem něčeho: a když Jiříka nebožtíka z zástolé pustili, tehdy jest Matúš oběhl a udeřil jest Jiříka NaučBrn 100 (1484) oběhl stůl; ║ pervagari obiehnuti SlovOstřS 143 objet, objezdit (?)
2. [o nebeském tělese] (co) oběhnout (něco), vykonat pohyb po kruhové dráze, opsat dráhu (po něčem): rúčí jest běh slunečný, obraceje se v okršlku nebeském na miesto své a opět obiehne na též miesto v jednom dni BiblDobr 2 Esd 4,34 (~Pad, ~Praž, přiběhne ~MikSZ) velox cursus solis convertit in gyro coelum in locum suum in una die; Měsiec, kterýž vešken okršlek nebeský, na každém znamení stavě sě, obiehne v sedmimezdcietma dnech, sedmi hodinách a přes puol hodiny, a tento běh slóve mensis peragracionis, měsiec okršlkový, tak že obiehne všecko nebe Hvězd Strahov DG V 3,31b, 32a; ║ v kolice dnech svój běh poprslek obyehne AlbRájB 20a (~K, v kolicě dnech poprslek obyehne ~A) uběhne, urazí
Ad 1: za lat. pervagari stč. též zjězditi