obyti, -budu, -bude pf. (ipf. obývati); k býti
zůstat, setrvat: Obude li tak, jeho [moudrého] jmě ostaví po sobě dobrého viece než jiných tisíc BiblDrážď Sir 39,15 (~Lit, otbude li ~Ol, zóstane li ~Pad, ~Praž) si permanserit; když je [učení] schováš v ustech svých a obudet mezi tvými rty BiblOl Pr 22,18 (rozhojní se ~Lit, ~Pad, ~Praž) redundabit; na múdrost všech starších vzeptá se múdrý a při prorociech obude BiblLit Sir 39,1 (obude sě věčně ~Ol, přěbývati bude EvOl, pilně sě nádržěti bude BiblPad, písma prorockého pilen bude ~Praž) in prophetis vacabit při studiu proroků setrvá