obvinúti, -nu, -ne pf.; k obviti
1. koho/co čím [tkaninou] ovinout, obalit něčím, zabalit do něčeho; [dítě, mrtvolu] zavinout do něčeho: přines plášť…, jímžto mě [mrtvého] obwyneſs OtcA 409b ad obvolvendum corpusculum meum; tělo z kříže sňavše [učedníci], čistým prostěradlem obwinuli HusSvátTN 162b; děťátko vizte, plenkami obwynuto KancJist 73; involvent obwinu VýklKruml 27a (Nu 4,5: var. v. obinúti 1); obmaž to miesto oblúpené…a obwin to suknem aneb rúchú ŠtěpMuz 19; ║ tučnost, když sě sbéře a obwyne srdce LyraMat 90b circa cor congregata suffocat obroste; imponere domnieti, oklamati vel obwinuti SlovOstřS 136 zastřít (pravou skutečnost); obwiniz hlavu tiem [odvarem] teple LékFrantA 61a (~Křišť, obvěž ~FrantC) ošetři zábalem s tím ♦ obvinúti sě v. obvinúti sě 1
2. co (čím [podélným]) ovinout, obtočit, omotat: ten provaz, jímžto bíše obweynut (m. obwynut)…, vzechu s něho OtcA 374a (jímžto bieše obinut ~B, ~D, pod. ~E) de quo erat involutus; Pitakus vyňal siet…a obwinul nohy protivníka BurleyMudrC 167a circumvolvit
Srov. obinúti