obtiežně adv.; k obtiežný
1. [o výzvě] s naléháním, důrazně, rozhodně: bullí několiko ukazujíc, kterak jim [Vratislavským] Otec svatý obtiežně psal ArchČ 4,122 (1466); račte jemu [Kamaretovi] sami o to a obtížně psáti, ať by toho súkupa dobyl ArchČ 9, 174 (1476)
2. [o přijetí něčeho] jako něco nepříjemného, těžce, s nechutí, s nelibostí: uzřev pak Jozef, že by vložil otec jeho ruku pravú na hlavu Efraima, obtieżnie to přijal BiblPraž Gn 48,17 (těžce ~Card a ost.) graviter; Jeho KMt velmi obtiežně a nevděčně ode mne takové vaše žádosti slyšeti jest ráčil ArchČ 6,210 (1486); ║ pán země nemá proti osobě jeho [člověka v cizích službách] ani statku jeho obtiznie sobě toho bráti TovačA 71b ve zlém. – Srov. obtieženě 2