ˣobseděti, -źu, -dí pf. (ipf. obsědati)
jur. koho podrobit zkoušce soudním soubojem: toho [kdo někoho poraní nechtě nebo v sebeobraně] nemohú také pro to ižádného obſedyety, to jest k sedání připraviti PrávSasA 127b (obsedati ~B, ~D, ~E) bekempphen. – Srov. nařéci 3
Nedolož. obseděti k obseděnie označovalo výsledný stav děje perfektiv obsiesti 7 a obsaditi 6, srov. oseděti