obrama, -y f.; k obramiti
1. ochromení, zchromení, poranění působící chromotu, úraz: skryli pyšní osidlo mně…, podlé cěsty obramv položili mně ŽaltPod 139,6 (vražu ~Wittb, BiblDrážď, úraz ~Lit, ~Praž, závadu ŽaltKap, pohoršenie ~Klem, BiblOl, ~Pad) scandalum nastražili na mne překážku k naražení nohy. – Srov. obramiti 1
2. (čeho [sil]) ochromení, ochrnutí, bezvládnost: tvorče, nedaj, bych daremně šel před tě mých sil v obramy (m přeps. z pův. n) UmučRoud 2613 (v rýmu); když jeho [Alexandra] napadlo, tak těžce byl trápen, že všeho uměnie zapomanul: trpieše nemoc, jenž slovieše obrama AlexPovA 163a (~B, ~T). – Srov. obraḿenie 1, obramiti 2
Ad 1: za lat. scandalum stč. též nehoda, obraza, pótka, ustrčenie. – Ad 2: v dokladu z AlexPovA je asi míněna epilepsie