obor, -a/-u m.; srov. sch. a bulh. obor
1. ohrazený lán, obdělané role, trať pole oddělená od jeho části ležící ladem: na každý obor tři strychy vsievámť dosti v hodnéj rolí TábZl 3,19; prodávám toho puol dvora, ješto leží od Prostějova ve třech obořích s tej strany s dvořišckem i s tú nivú…ku pravému purgrechtu s rolí oranú i neoranú,…jak <v> svých mezech a hraniciech záleží a jest vymezeno a odděleno ArchČ 16,110 (1446)
2. (koho) celek, souhrn, veškerenstvo: kdež bude mieti jednáno býti obecnie dobré a sněm obecní všiem (všem ed.) obarem (m. oborem) že bude smluven a položen ListářRožmb 4,15 (1449); o oboru lidu, kterýž přišel pod vieru křesťanskú, tak písma svědčí AktaBratr 1,77b; ♦obor světa okrsek zemský, celý svět: neb není tak víra Kristova…, aby množství oboru světa o to svolili se a jí v sobě místo dali…, jakož římského císařství říše i všecky země…aneb města, hradové a vsi mnohé AktaBratr 1,220a
Srov. obora
Ad 1: srov. Graus, Dějiny venk. lidu 106 („obdělaná pole… byla ohrazena plotem, aby se dobytek nemohl toulat po polích“). S čeledí slov svor, obora, závora atd. správně spojuje P. Lang (SbFil 2, 1911, 158)