1. (čeho) obrat k novému stavu, změna: v tom času sě sta obnowa, vzvolichu syna Maxencova ciesařem LegKat 145; smrt jest každému hotova, zlémuť bude zlá obnowa KatoU 14b (~Vít); v Kristovi nebylo jest divenie, jakožto ani obnowa poznánie LyraMat 56a innovatio

2. relig. (čí [Boha]) obnova, duchovní proměna (působená někým): bych sílu…přijma v tvých obnowach na sě, viec nepochtěl k hřiechu zasě UmučRoud 445; ║ upomínám tě z pilnosti, tvorče,…z obnowy starého ze zla UmučRoud 433 z očisty od starého zla

3. úprava, výzdoba (?): jenž [vůz] by přes skalé i vody…v svéj okrasě, v svéj obnowy (m. obnowye) vezl ji [Věhlasnost] bez pomeškánie VítAlan 5a (v rýmu). – Srov. obnoviti 5

4. (v čem) obnova, obnovení, opětovný výskyt, opakování se (čeho): [Aristoteles k Alexandrovi:] budeť služba vždy hotova a ve cti vždy obnowa AlxV 300 vždy nové a nové slávy dobudeš. – Srov. obnoviti sě 4

5. ♦ obnova posvěcenie eccl. výroční oslava zasvěcení chrámu: Encenia (Enoema rkp) obnovené posvěcenie nebo obnoua posvěcenie VýklHebrK 67a (~L) renovamina. – Srov. obnov́enie 4

6. jur. čeho, o co [o majetku] obnovení práva na něco, znovunabytí něčeho: že obnowa se stala o Těbišov knězi Mikšovi z Bietova PrávOpav 2,18 (1431); kněz Václav přál obnowi Puškovéj jejie věna PrávOpav 1,29 (1434)