oblý adj.
1. [o předmětu] oblý, zakulacený, nemající ostré hrany: limpidissimus obly, hladký MamMarchL 328a (1 Rg 17,40: pět scelivých křemenic BiblCard, ~Ol, najcelivějších ~Praž, najlícnějších ~Pad); neb ne zachumlanými potáči, ne změtenými přadeny, ani oblymi klubky plátno tkají BechNeub 72b kulatými; ║ ale nemóžti jie [masti] žváti, jedno oblu v život cpáti MastMuz 181 jako celý kus, nerozžvýkanou (srov. oblo adv.)
2. [o podlouhlém předmětu] ze všech stran zaoblený, mající okrouhlý průřez, válcovitý: strom…jako mocné ratiště obly a tlustý TrojK 112b; má [kosatec]… kořen tvrdý, obli a hlizovatý LékVodň 268a; teretem ceram obly vosk (-uo- rkp) nebo svíci HymnUKB 32b; teres oble SlovOstřS 116; kost…pažná, jenž jest zevnitř obla a vnitř děravá LékSalM 763 gibbosum
3. [o člověku] tlustý, otylý: že jest [„vodokrevný“ člověk] obly, zpozdilý, tučný… a těžký na životě Hvězd 60b; ║ obesis carnibus, obesus…, id est rotundus et plenus pingwedine et plus quam pingwis,…obesis carnibus oble maso majíc VýklKruml 11a (Gn 41,18: sedm volóv… a maso na nich stylé BiblCard, ~Ol, plných tuku masa ~Pad, utylých ~Praž) mající tukem obalené maso
4. jm. osob.: ženě Voblého SvědBydž 434 (1464)
5.♦ znamenie oblé grafická značka upozorňující na porušené n. interpolované místo v starověkém textu: podlé tohoto našeho obyčeje znamením oblym, to jest jako prútkem, znamenáno BiblOl Est 10,3 (~Bosk, var. v. obelus) obelo, id est veru
Ad 1: k souvislosti spojení mast oblu jiesti a stsch. oble jesti kuse s etym. východiskem *obvьlъ ‚oválenýʻ v. I. Němec v NŘ 57 (1974), 73. Za lat. limpidus stč. též okrúhlý. – Ad 3: za lat. obesus stč. též ohladný, tučný. – Ad 5: za lat. obelus stč. též šíp, střěla; při překladu pomocí adj. oblý šlo zřejmě o zvukovou nápodobu