oblahoslaviti, -v́u, ví pf.; k blahoslaviti
relig. [o Bohu ap.] koho v čem, čím ze své milosti obdařit blahoslavenstvím (blažeností) záležejícím v něčem, omilostnit, požehnat něčím: dal jemu [Hospodin veleknězi] kněžství veliké a oblahoſlawil jej v slávě, aby požíval knězstva a měl chválu ve jménu jeho EvOl 195a (Sir 45,8: BiblOl, blahoslaveného učinil jeho ~Praž, oblažil jej ~Lit, blaženého jej učinil ~Pad) beatificavit; panno nad pannami přějasná, …kakž mě ranami raniti, křížem mě kaž oblahoſlawyty ve krvi tvého syna,…abych byl obráběn v den súdný ModlMil 162a; ║ toho [Kristova královského vjezdu] v ty časy nemohli jsú věděti jeho učedlníci, jeliž potom, když jest byl oblahoſlawen EvPraž 12b (J 12,16: oslaven jest ~Rajhr, tak a pod. i ost.) glorificatus est oslaven nebeskou slávou, oblahoslaven
K různému chápání daru blahoslavenství v SZ a NZv. Novotný, Bibl. slov. 1,77