obinovati, -uju, -uje ipf. (pf. obinúti)
(koho/co čím, v co) obalovat, ovinovat něčím, zahalovat do něčeho; [dítě] zavinovat; [poraněný úd] obvazovat: mrákotú jako plenkami dětinnými obinowach je [moře] BiblCard Job 38,9 (~Lit, ~Pad, obinul sem ~Ol, obvinul ~Praž) cum…obvolverem ovíjel, obestíral jsem; a proč těla vašě mrtvé v drahé postavcě obinvgete? OtcB 153a obvolvitis; že obinugi [v Egyptě] těla svatých a duostojných v plátno OtcD 181b obvolvere; Balach…obinuge nebo obraženie VýklHebrL 186b involvens; u plátno čisté Krista obinuge, kto jeho čistú myslí přijímá Hugo 374; čechlíky, ješto po křstu je [děti] v ně obynowachu ŠtítAlžb 468a; počni tiem zavazadlem obinowati ruku LékSalM 653 incipiat fieri ligatio; máš počéti vázanie a obinutie od kolena a tak obinowati napořád až do kýty a třésla LékSalM 663 incipiat fieri ligatio; zduola žebr spředu zevnitř jestiť kuože, obynugicz žaludek a třeva LékSalM 778 cooperiens
Za lat. cooperire stč. též přikrývati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obinovati, -uju, -uješ ned. (koho, co čím, v co) ovinovat, obalovat, zabalovat do něčeho; zavinovat, zavazovat; — obinovati sě (čeho) vyhýbat se něčemu, stranit se něčeho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obinovati nedok. = ovinovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.