obelščovati, -uju, -uje ipf. (pf. obelstiti)
koho obelstívat, klamat, podvádět: sami činíte křivdu a ještě bratří obelſtigycz ŠtítBojVyš 10b (1 C 6,8: var. v. obelščenie) iniuriam facitis et fraudatis et hoc fratribus; v tom pak ovšem svět své milovníky obelſſtyge, ež svými věcmi…obmešká svého milovníka u věčném dobrém ŠtítSvátA 2b. – Srov. lstíti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obelščovati, -uju, -uješ ned. obelstívat, klamat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.