|
|
|
němec, -mcě m., poses. němcóv; k němý 1. němý člověk: počěchu sě [hosté] svému nyemczy diviti PasKlemA 55a (~Tisk, němici ~MuzA, němému ~Kal); aby slyše neslyšal, aby byl jako niemecz, aby nebyl klevetný OtcD 105a (němic ~B, němý ~A, ŽaltWittb 37,14 a ost.) mutus; ale Čechové nazývají je němé hříchy, ne proto, aby jako němci o nich nic nemluvili HusVýklT 119 (němici ~B) 2. Němec, příslušník německého národa: že Nẏemczi, již sú zde hoscie, chcie doždaci, by na moscě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebylo viděti Čecha AlxB 239; spieše oráč dobrým knězem bude, než taký niemecz věrně s Čechy zbude DalL 70,50 ein Tutschur; i jě sě [Durynk] s nyemecz mluviti DalC 21,27 in Tusche (var.: in dewczer czungen) jako Němec; svatý Prokop…těm nyemczyem porokováše HradProk 26b; kniežě Spytigneus… Nyemcie jednoho nešvarného opatem miesto Víta učinil PasMuzA 317; nyemczowe…Čechy tak hrozně mútiechu PulkB 181 Teutonici; přeložil sem tyto knihy zvláště z latinské řěči v němecskú, aby také nyemczi mohli v nich čísti CestMandA 157a; et sicut Sclavi Nyemecz, id est mutum, appellabant quemlibet Theutonicum, sic Boemi nyemecz quemlibet nominant subsequenter UK III G 25,127b (Dictamen de Teutonicis); kněžie dobří Engliši jsú mi milejší než nestateční kněžie čeští, a ṅiemec dobrý milejší než bratr zlý HusVýklB 66a; Ṅiemci běhali na Betlém HusPostH 1a; dřieve had sě v ledě shřeje, nežli ṅemec Čechu zpřeje Budyš 39b; nalezli sú, aby nižádný Němec rodilý věčně v městě nedědil ArchČ 28,671 (1421); věř čert Němcóm FljšPřísl 1,1290 (1447); z mých služebníkóv i ze mne nepřátel a Němcóv sobě dělati nebudete ArchČ 4,408 (1450); všem lidem, totiž z každého národu lidem, i z Uhruov, i z Niemczuow, i z Čechuov RokLukA 122a; než niemċy jíkavci okolní, slovenskému jazyku vždy nenávistiví…pravdě bohem ustanovené se rúhají KorMan 49a; samému jazyku německému hautman Teucades byl jest dán, ot něhožto Teucadité, točíšto slovansky nyemczowe, jsú nazváni SebrKron 1a; Almanus niemecz SlovKlem 29a 3. jm. osob.: Ludmila, filia Nemczonis de Podolib SvědBydž 92 (1363); Anička, nepos bonae memoriae Nyempczowe TomekMíst 3,20 (1432); písma tvá i niemcowa ChelčBisk 3a; kněze Vavřince Němce z Rajpáchu AktaBratr 2,86a (1443); to…Matějovi Němcovic z Bělče vydajte ArchČ 26,14 (1475) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
němec, -mcě, masc., němý, der Stumme; aby byl jako niemecz mutus OtcD. 105a; počěchu sě svému nyemczy diviti PassKlem. 55a. Srov. dial. němec němý člověk BartD. 1, 235 (val.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
němec, -mcě m. němý člověk; Němec Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
němec, němic m. = němý člověk Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Němec, -mcě, masc., jm. národní, Deutscher; stsl. nêmьcь germanus. — nẏemczí, již sú zde hoscie AlxB. 6, 25; kak sú nyemczy náš rod zatratili DalC 111b; to miesto dachu nyemczom Hrad. 25a; (Prokop) těm nyemczyem porokováše t. 25b; Nyemczowe Čechy mútiechu Pulk. 159b; Niemci běhali na Betlém HusPost. 1a; takež niemcy činie nám, když je zmek přinese k nám, že ť Čechy z domů vysazují a sami se v ně uvazují Baw. 24b; nyemecz theutunicus Prešp. 856; — ecclesie S. Petri in Nyemcichs ante fores Pragensis civitatis Reg. II, 1305, Němci = místo osazené Němci (zde je řeč ο Poříči); w nhiemczich DalH. 42, Němci = Německo; musí on sám do nyemyecz jíti DalC. 111b; káza mu do nyemecz jíti t. 112a; byl-li člověk w niemczich a německy nemluvil, nezdálo sě, by byl w niemcziech Kruml. 321a; ta smlúva se neutají w niemcych i v tom ve všem kraji Baw. 92b; — (Durynk) jě sě ſ nyemecz mluviti DalC. 40a, s Němec = německy; srov. mluví z Německa Nudož. 46b; řekl mu z Německa t. — Vzato za příjmení: Niemecz UrbE. 41; Nyemczo TomZ. 1380 m 71; Němec PoprR. 12; Nyemczonis Běl. 1398; Nyemecz UrbHrad. 17; právo na padesáti kopách někdy Vítkovi Němcovi Albrechtem z Tušovic dskami zapsaných ArchČ. 1, 424 (r. 1439). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|