několiký adj.; k několik
1. několikerý, vyskytující se v několika různých podobách: tak jest pán buoh zpuosobil, že nemůž ižádné veselé býti světské bez niekolike bolesti HusDcerkaB 284b (někaké ~H, ~M, nějaké ~D); proti takovému bezpráví, kteréž mi se jest již několiké stalo od té země a bez viny ArchČ 3,25 (1443) několikrát
2. u subst. množného několik (s gen.): nebo rány takové z nyekolikych příčin přicházejí LékFrantC 171b; nad niekolikymi vlastmi vládl [kníže] PasTisk D31a (var. v. několiko 1) multarum ♦ sám několik on a několik jiných: což puovod utratí, sám niekolik jeda po póhon VšehB 265a (~K)
Srov. několiker
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
několiký, adj., několikátý, aliquotus; stsl. nêkolikſъ aliquantus. — (Bohníček) jednu pani kázal zamordovati samu několikau Let. str. 391, ji a několik jiných lidí.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
několiký adj. několikerý, několikátý: sám několiký on ještě s několika
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
několiký pron.; sám několiký = ještě s několika
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.