|
|
|
náčitý adj., též nadčitý; srov. sch. naočit 1. očividný, na první pohled zřejmý: dějeť se pak duovod mnohými obytčeji, t. svědky, zápisy, přísahú a domněním nadczytym, t. smělostí násilnú PrávHorK 42b přesvědčivým předpokladem, důvodným podezřením 2. nápadný (svými kladnými hodnotami), vynikající, výborný: a bude Babylon, to město slavné v královstvích, natczytee ku pýše Kaldejských, obráceno BiblDrážď Is 13,19 (nadċite ~Lit, naczytee Pror, velmi ušlechtilý BiblPad, jmenovité ~Praž) inclita; [zemi] plovúcí mlékem a strdí, natczituu ze všelikých zemí BiblDrážď Ez 20,15 (naczzitu ~Ol, ~Lit, najvětčí ~Pad, výbornější ~Praž, praecipuam vzácnú, vulgaris naczitu VýklKruml) praecipuam; dám tobě zemi žádnú, dědičstvie naczytee Pror Jr 3,19 (BiblOl, přejasné ~Lit, ~Pad, ~Praž) praeclaram; vilstvie své … přiložila nestydlivě … ke všelikým mladcóm nacżite krásy BiblOl Ez 23,12 (výborné ~Lit, ~Pad, ~Praž) forma … egregia; egregius campus naczite pole MamUKA 22a; egregius psaltes Nadcziti žalmovník MamUKB 68a (2 Rg 23,1: natċity BiblLit, slavný ~Ol, výborný ~Pad, ~Praž). Jen bibl. – Srov. přěnáčitý Ad 1: srov. smělost neb domněnie (PrávHorK 47a). – Ad 2: za lat. inclitus stč. též přěšlechetný, slavný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
načitý, ná- náčitý, adj., slavný, znamenitý, berühmt, bedeutend. V text. pozd. také nadši-, nadči-. Snad z adverb. výrazu na-oko (sr. očitý) = zjevně, patrně; podle Jg. z nad-čitý (-čitý z čutý, inf. čúti). — To město naczytee illa (Babylon) gloriosa Pror. Isa. 13, 19, srov. město przyenadczite nobilissimam Mus. 1. Mach. 6, 1; naczytee inclyta Pror. Jer. 51, 41; v zemi naczytey in terra inclyta t. Dan. 11, 16, nacite ProrTel. tamt.; dědičstvie naczytee hereditatem præclaram t. Jer. 3, 19; zemi…, jenžto jest naczzita mezi zeměmi egregia Ol. Ezech. 20, 6; k mládcóm nacżite krásy egregia forma t. Ezech. 23, 12; naczite pole egregius campus MamA. 22a, nacite pole egregius ager t. 16a, naczita praxipua t. 33b; nadcziti žalmovník egregius MamB. 68a. — Adv. -tě načitě, náčitě velice, sehr; (paní) tak naczitie krásna byla GestaKl. 122, nadczitie GestaMus. 56a (místa stejná); tak nadſſitie GestaMus. 53b; skřěčník… tak naczzitie sladce hvížďe GestaBř. 48b; zastyděli sú se služebníci nadċitie vehementer Kladr. Dan. 13, 27, styděli se naczitie Pernšt. tamt.; (knížata) rozmnožili sú se náċítie vehementer Kladr. 1. Par. 4, 38; velmi naczitie plakati KázLeg. 140a; (ten) zbohatie nadczitie BřezSnář. 222; naczitie vehementer MamC. 135b, naczitě excellenter Veleš. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náčitý adj. nápadný, vynikající, výborný; náčitě adv. nápadně, velice, náramně, výborně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
načitý, náčitý adj. = slavný, znamenitý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|