nápadník, -a m.; k nápad, nápadní
jur. (čeho [jmění]) osoba mající nárok (zvl. dědický) na připadnutí něčeho: protož ty jisté své nápadníky a poručníky… sobě voluji a postavuji mocí tohoto listu ArchČ 6,400 (1421); než jsú li dědicové po otci k tomu listu…neb napadnik najbližší podlé obdarovánie královského, ti napadnicy budú moci upomínati z toho dluhu spravedlivého ZřízVlad n5b successor proximus…successores; kdy by ten druhý i s dědici umřel, jiného učiň napadnijka třetieho VšehK 182a; mocní a dědiční nápadníci toho statku Půh 5,103 (1484). – Srov. nápadní 3
Za lat. successor stč. též náměstek, náměstník
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nápadník, -a, masc., Anerber, Intestaterbe, pak i vůbec Nachfolger im Besitze: dluhy a závady nápadník má platiti ČelNál. III, 86; nápadník za sirotka odpoviedati nemá, když poručníkem není t. X, 17; na uvázaní komorníka ktož by vzal, pravě se býti nápadníkem toho zápisu, a nápadník bližší se nalezl, že ten komorník bude vzat na zmatek t. XVI, 25; když by kto umřel a nápadníci jeho po něm kterých póhonuov se doptali Tovač. kap. 85; dědicové a Nápadnijcy RešSir. 200b; kolik chceš, móžeš udělati nápadníkóv, vždy po smrti jedněch aby na druhé spadalo VšehJir. 282.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nápadník m. nápadnicě -ě f. osoba mající právní nárok; dědic, dědička; nástupce, nástupkyně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nápadník m. = kdo má nárok na dědictví; dědic, nástupce
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.