náchlebník, -a m.; k nachlební
kdo žije u. hospodáře na celé zaopatření („na chlebě“): že hospodář neb otec čelední za ženu, za děti neb za služebníky, za dievky a nachlebniky své…muož v súdu žalovati PrávJihlA 19a; a ten [vnuk] neslóve oddělený, ktož jest ještě nachlebnik PrávJihlA 87a; o jhře dětí a nachlebnikow. Ani děti, ani čeledínové, jenž otcóv a pánuov chléb jedie, statku v kostky projhrati nemohú PrávJihlA 133a; proti tomu též Ilburk odpieral jest takto mluvě …,že jsú [svědci] kniežecí úředníci, služebníci a náchlebníci ArchČ 4,327 (1479). – Srov. chlebiti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náchlebník, -a, masc., náchlební osoba mužská. — Hospodář… za ženu, za děti, neb za služebníky, za dívky a náchlebníky odpovídati má Pr. měst. (BrandlGloss. 165). (Svědkové) jestliže jsau nachlebniczy KolC. 902b (1589); jeho náchlebníci Brikc. 225. Blahoslav slovo to zavrhuje, je prý verštatní, a doporoučí čeledín Blah. 326 a 327.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².