|
|
|
neplatný adj.; k platný 1. (komu/čemu) neužitečný, neprospěšný; [o hmotné věci] bezcenný: duchť jest, jenž živí, ale maso neplatno jest ničse EvOl 243b (J 6,64: nenie ničse prospěšno BiblDrážď, ~Ol, neprospievá ničehož ~Lit, ~Pad, ~Praž, za nic nestojí EvPraž) non prodest quidquam; neb on [člověk] to činí, ješto jemu neplatno AlbRájA 9b non expedit; naučení jejich [Husova a Jeronýmova] od zákona božieho cizí a jiná býti ukazováchu [členové koncilu] a dobrým mravóm neplatna býti SilvKron 43a; vás od těch neplatnych věcí Fridrich zbavuje SilvKron 85a his incommodis; tehdá vašeho panstvie v tom koutě toho věnného zbožie, neb jsou krunty tu neplatny, mušelo by mnoho pustého (puštého ed.) býti v tom kraji ArchČ 10,38 (1479) nevýnosné 2. [o ději] nic platný, neúčinný, zbytečný, marný, bezúčelný: jimž [hříšníkům] své hořké umučenie neplatno býti viděl [Kristus] ZrcSpasK 58; a ta [druhá] viera nedá zahynúti, ale prvá k spasení bez této neplatna jest HusVýklB 12a; i také sě ostřiehajme od každé řeči neplatne HusVýklB 108a; a tak trpí v sobě [zlý člověk] vždy křižovánie, ačkoli neplatne, neb jest nedobrovolné PříbrZamM 28a; pakliť jest ten smrad od žaludka, tehdy cožť kolivěk maží dásně, neplatnot jest LékMuz 45a; neb jest neplatna rozprávka tvá, když nenie slyšenie AlbnCtnostA 86b; vzem [Prokop] nemalú moc rytierstva bez vuole ležákuov neb dobyvatelův špíži do obleženého městečka přinesl a tak neplatne dobývanie Zigmundovo učinil SilvKron 56a irritam bezúspěšné; ║ i muožeš rozuměti, žeť jsou tvá rozkazovánie neplatná a žeť by skrze takovú věc nějaká nesnáz mohla přijíti ArchČ 8,116 (1473) neopodstatněná, neoprávněná 3. jur. [o lidech] nepoplatný, nezavázaný k poplatkům: vzdává zbožie (-uo- ed.) a dědičstvie své Ščítinu…s lidmi platnými i neplatnimi PrávOpav 2,32 (1434); prodávám a postupuji své vlastnie zboží a dědičstvie …s lidmi platnými i neplatnymi, s robotami TovačA 54a; klade ve dsky…své vlastní dědicství a zboží, totižto ves Újezd s lidmi platnými i neplatnými DeskyMorBrn 7 (1480); ves Bořenovice s dvorem, s robotami, s lidmi platnými i neplatnými DeskyMorOl 29 (1481). Jen v mor. památkách 4. jur. [o majetku] nezatížený poplatkem, nepodrobený povinné dávce: všelikého měštěnína dědictvie svobodné, neplatne ani k městu přiměřené, kterýž bez dětí…umřel by…, do komory královy slušie MajCarA 68 non censuata; že tu kněz má jeden lán neplatný a…zvoník jeden lán neplatný ArchČ 14,147 (1465) Ad 2: za lat. irritus stč. též daremný, jěšutný, marný, prázdný; srov. též neplodistvý 2. – Význam 3 dolož, jen v slučovacím spojení antonymním Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
neplatný, adj.; pol. niepłatny nesplatný, neplacený, neužitečný. — Neužitečný, unnütz: on to činí, ješto jemu neplatno Alb. 9b; maso neplatno jest ničse non prodest EvOl. 243b (Jan 6, 64); také sě ostřiehajme od každé řeči neplatné HusE. 1, 274. — Neplatící, nicht zahlend: s lidmi platnými i neplatnimi HistArch. 31, 32 (1434); s lidmi platnými i neplatnymi t. 31, 50 (1446); t. 31, 61 (1451); dlužníky neplatné RešSir. 189a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neplatný adj. neužitečný, bezcenný; neúčinný, zbytečný, marný;nepoplatný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neplatný adj. = neužitečný; neplatící; — n. býti = neprospívati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|