nepřípravný adj.; k přípravný
1. nepřipravený, nepřichystaný; [o půdě] neobdělaný: ač nepřijmeš tak, jakožť jest ustavena ta svátost, vida se neprzyprawna, přijal s duchovně ŠtítKlem 122b; quare istis temporibus parvus fructus videtur ex predicacione verbi Dei, quia terra inepta (neprzyprawna gl.) et inculta Káz Muz XVI E 10,38a (v obraze); improvisus nepředvěděný, neprziprawnv VodňLact L5b
2. [o šatu] neupravený pro společenský styk, neokázalý, prostý: složiv [Herodes] rúcho královské, v neprziprawnem zvláščě stáše přěd ciesařem ComestC 277b (~S, nepřipraveném ~K) in cultu privato; ║ sebráno jest vojsko, ne tak oděné jako věrné; obecný lid neprzyprawny a chudí lidé odění vzali SilvKron 98a vulgus incomptum (var.: incompositum) nevybavený k boji
Srov. nepřiprav́ený
Ad 1.. za lat. ineptus stč. též nezpůsobný. – Ad 2: za lat. incomptus stč. též neokrášľený na hlavě (SlovOstřS 84)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřípravný, adj., nepřipravený, unvorbereitet; pol. nieprzyprawny nepřipravený. — Ač nepřijmeš tak, jakož ť jest ustavena ta svátost, vida se nepřípravna, přijal s’ duchovně ŠtítErb. 223; improvisus nepředvěděný, neprziprawny Lact. 85c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřípravný adj. nepřipravený, nepřichystaný; (o půdě) neobdělaný; neokázalý, prostý; neozbrojený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nepřípravný adj. = nepřipravený
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.