neobsěžitedlný adj., čast. neobsažitedlný; k obsieci, neobsěžitý
1. [o božím světle] neomezený, nemající hranic, nekonečný: nemóž [Bůh] miestem obsažit býti…, neb jest neobsažitý ten Pán a přebývá v světle neobſažitedlnem RokJanB 154b (~K); ani andělé v nebi nemohú jeho obsáhnúti a poznati, neb obývá v světle neobſazitedlnem, jenž nemóž obseženo býti RokJanB 120b (~K)
2. [o bohu] nepostižitelný, neobsáhnutelný rozumem: veliký buoh a neobſeżitedlný, ješto ktož jej najlép poznal, nikdá nemohl jeho obsáhnúti RokJanB 33b (neobſazitedlny ~K); i kterak pocházejí ty věci od boha otce skrze syna, to obé jest neobſażitedlne RokJanB 5b; stvořitel, pán nad pány, všemohúcí, nestvořený, neobſażitedlný, nesmierný RokJanB 314a
Srov. neobsěžený
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neobsěžitelný, -tedlný neobsěžitedlný, adj., nevystižitelný, unerforschlich: neobsažitelny incircumscriptus Lact. 86a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neobsáhlý, neobsáhnutý, neobsěž(e)ný, neobsěžný, neobsěžený, neobsěžitedlný (šestislab.) adj. neomezený, bezmezný, bezmezně veliký; (o bohu) nepostižitelný, neobsáhnutelný rozumem
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.