nenávidúcí, nenáviďúcí, -ieho m.; k ne náviděti
koho (akuz. i gen.) nenávidící (zpodst.), kdo nenávidí někoho, nevražící na někoho (zpodst.): když učiníš nad nenawyduczich mne súd? ŽaltWittb 118,84 (ŽaltGlosMuz, BiblDrážď, s následujúcích mne ŽaltKlem, <z> stíhajících mne ~Pad, pod. ~Kap, z protivících sě mně BiblOl, z pro tivníkóv mých ~Lit, pod. ~Pad, nad těmi, jenž mě trápie ~Praž) de persequentibus me; přiblížili sě nenawiduczy mne k zlosti ŽaltWittb 118,150 (nenávidiecí ~GlosMuz, následujúce mě ~Klem, již honie mě ~Pod, lákajíce mne ~Kap, protivující sě mně BiblOl, kteříž sě protivie mně ~Pad, stíhající mě ~Lit, jenž nátisk mi činili ~Praž) persequentes me; i uzdravil jě z ruky nenawidiucich ŽaltKlem 105,10 (var. v. nenávistničí) odientium; miluješ nenawiducie tebe a milujících tebe nenávidíš BiblCard 2 Rg 19,6 (~Ol, ~Lit, nenávidície tě ~Pad, kteříž tě nenávidie ~Praž) odientes te; a dám tě v ruce nenawiducim tebe BiblLit Ez 16,27 (var. v. nenávistník) odientium te. – Srov. nenávidiecí, nenávistník