nenabytedlný adj.; k nabyti
[o něčem zkrušujícím] neodčinitelný, nenapravitelný: vědúce, že je hřiech nesmierné zlosti…a nenabytedlneho proviněnie PříbrZamM 162a (~P); kteréžto kázal k mé nenabytedlné hanbě hanebně věziti [Zikmund Husa a Jeronýma] Budyš 4b; svými náklady, svú prací, svú i svých nenabytedlnú škodú ty hubíš…, za něž by měl podlé božského práva umřieti Budyš 13b nenahraditelnou. — Srov. nenabytý
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nenabytelný, -tedlný nenabytedlný, adj., nenahraditelný, unersetzlich. — Adv. -ně nenabytelně, nenabytedlně: to město nenabytedlnie bude vyvráceno Comest. 169a b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nenabytedlný (pětislab.), nenabytný, nenabytý adj. neodčinitelný, nenapravitelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.