|
|
|
nemotorný adj. 1. [o zvuku] nepříjemný na poslech, nelibý, pronikavý: počě nemotornym hlasem volati, jako by sě z smysla vztrhl PasMuzA 242 (nyemotornym ~KlemA); Izalda, jakž na světě brzo uzře bez duše Tristrama, svého muže, ihned nemotornym hlasem křiče TristB 188b gar jêmerlîchen schrê; těmi jistými trúbami velikými a hroznými hlasy učinili jsú [rytíři] zvuk a křikem nemotornym křikli těmito slovy PulkB 47; nonnule habent voces dissonas et discordantes jako nenamazaný voz…, alique asperitate terribiles nemotorne jako kola mlynná nebo jako kočky, když na sě vrčie GlosJiř ad 109; když jest havran nemotornym hlasem sobě spieval, tehdy… slavík …ihned se jest vydal v…spievanie, aby tak havrana pohaněl z nemotorneho hlasu jeho Čtver 99a cum…dissona pectoris symphonia cantaret…, ut sic illum de obscura voce confunderet 2. [o výkladu] nemotorný, neobratný, toporný: pak že námi chtie [pikarti] se vymlúvati, i to jest nepravost nemotuorna KorMan 13b; výklady nepotorne (m. nemotorne ?), abyste z nich byli vymlúváni, přistrojujte KorMan 115a disconvenientes glossas; kterak pak z toho obého, z kostelův i z domův, pikharti peleš lotrovskou… činí, z toho jejich podepsaného nemotorného trojího kázaní můž pro výstrahu srozumíno býti AktaBratr 2,200b Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nemotorný, adj., ungelenk, plump, sinnlos; mrus., bělorus. motornyj rüstig. — Aliquae (jeptišky jsou) asperitate terribiles, nemotorne jako kola mlynná GlossA. (vložka mezi I. 109 a 110); nemotornym hlasem poče volati OpMus. 6b, drsným hlasem; havran nemotornym hlasem sobě spieval Čtv. 99a; křikem nemotornym křikli Pulk. 38b. — Adv. -ně nemotorně: král poče nemotorně nařiekati Star. Sklád. 4, 403, nesmyslně. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemotorný adj. (o zvuku) nepříjemný na poslech, nelibý, pronikavý; (o výkladu) nemotorný, neobratný, toporný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|