nemluvný adj.; k mluvný
1. nemluvící, neschopný řeči, nemohoucí mluvit: insanus (infans rkp) sermone carens Nemluwny GlosSed 124b; barbarus nemluwny, bradatý pohan MamUKF 86b (m. barbarus nemluwny, pohan; barbatus bradatý); že druhý nedokonalý kšeft, kterýž Prokop…chtěl sám svú řečí dělati, a Frana pro smrtedlnú němotu již mluviti nemohl…, že ten druhý nedokonalý kšeft moci nemá, a že Prokop svú řečí v cizie zbožie nemluvného člověka kšeftovali nemohl ArchČ 4, 355 (1413); také tím časem Erich, král dácký a nemluwny Petr, krále portugalského bratr…přistúpivši k císaři SilvKron 55b infans Petrus (kalk); elingwis…sine lingua vel mutus Nemluwny, němý VodňLact H2a ♦ nemluvné dietě (děťátko) nemluvně (nemluvňátko): jako děťátko nemluwne v luoně matky své vesele sě k mateři usmievá OrlojK 360 (~B) infantulus nondum loquelae aptus; křest na dětech nemluwnych ChelčPost 161a; že mistrové a kněží složili sú slova čtení tohoto k tomu křtu, který děti nemluwne přijímají ChelčPost 161a. Srov. nemluvňátko 1
2. nemluvný, mlčenlivý, zamlklý: ne hned promlčí zprávu, leč by kto – ale musil by velmi nemluwny býti a tak dlúho jako učedlníci Pytagorovi mlčeti – za tři léta a za 18 nedělí nepromlúval, ten by zprávu promlčal VšehB 110b
3. jm. osob.: témuž Nemluvnému a manželce jeho odkazuje lúku svú ListářPlz 2,369 (1497); odkazuje…Nemluvné Štěpánové duchnici malú ListářPlz 2,369 (1497)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nemluvný, adj., unberedt, unmündig; pol. niemowny nemluvný. — nemluwny bradatý pohan barbarus MamF. 86b (sic, nepochybně místo: nemluvný, pohan barbarus; bradatý barbatus); děťátko nemluwne Kruml. 360b, nemluvňátko; již jediné křest na dětech nemluwnych stojí na těch slovích ChelčPost. 161b; křtu, který děti nemluwne přijímají t.; v dítěti nemluwnem t. 162a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemluvný adj. nemluvící, neschopný řeči, nemohoucí mluvit: dietě nemluvné nemluvné; nemluvný, mlčenlivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.