|
|
|
nemluvátko, -a n.; k nemlúvě nemluvňátko, děťátko, které ještě nezačalo mluvit: naleznete nemluwatko nebo mláďátko plénkami obinuté BiblOl L 2,12 (diece EvSeit, ~Ol, ~Beneš, děťátko ~Zimn, BiblDrážď, ~Pad, nemluvňátko ~Lit, ~Praž) infantem; z úst nemluvatekiъ a ssancóv dokonal s chválu BiblHlah Ps 8,3 (z úst dětiných a seskových ŽaltWittb, z úst dětinných a ssélových BiblOl, z úst mládencóv ŽaltKlem, ~Kap, z úst mládencových a ssálových ~Pod, z úst nemluvňátek a ssancóv BiblPad, z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají ~Praž) ex ore infantium et lactentium; mládence mé zbíti mečem, nemluvatka má dáti v plen BiblHlah Jdt 16,6 (nemluvňátka ~Card, ~Lit, ~Pad, ~Praž, dietky ~Ol) infantes meos; z úst nemluwatek a sancóv (sélóv marg.) LyraMat 134a (Mt 21,16 infantium et lactentium: var. v. nemluvňátko 1). Jen bibl. – Srov. nemluvňátko 1 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nemluvátko, -a, neutr., nemluvňátko, unmündiges Kind; demin. z *nemluvě, pol. niemowiątko, niemowlę infans. — Naleznete nemluwatko infantem Lit. Luk. 2, 12; že by chtěl nemluvatka má dáti u plen Hlah. Judit 16, 6. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemluvátko, nemluvňátko, nemlúvě, -ěte n. nemluvňátko, nemluvně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|