|
|
|
nehýbavý adj.; k hýbavý [o něčem hmotném] nehýbající se, jsoucí bez hnutí, nehybný: dedisti dal si terram zemi inmobilem nehybawu HymnUKA 132a; ale ješče druzí mistři svatého Písma pokládají desáté nebe, jenž se nehýbá, ale…zdá se to za nepodobné, by bylo nebe nehybawe Hvězd 91a. – Srov. nehbitý 1, nehnujúcí, nehnutedlný, nehnutný, nehýbaný 2. [o božských věcech] stálý, trvalý, věčný: to, ješto die [Kristus]…, ukazuje všelikých věcí hýbavých přenesenie, jakžto učiněných, aby ostaly ty, ješto jsú nehybawe BiblOl Hb 12,27 (~Lit, ~Pad, MamKapR, nehnuta sú BiblDrážď, sú nepohnutedlné ~Praž) quae sunt immobilia; o, deus…vigor moc inmotus nehybawa vite života HymnUKB 75a 3. k čemu neschopný pohnout (někoho) k něčemu, nepovzbuzující k něčemu: jest v nás umrlý [kříž Kristův], a tak k ničemuž nehybawy, neb jsme tělesní a těla svého milovníci netrpěliví PříbrZamP 248a (~M, ~A) Srov. nehnutý, nehýbajúcí, nepohnutý Ad 1: za lat. immobilis stč. též nemovitý, nepomčený, stanovitý Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nehýbavý, adj., nepohnutelný, unbeweglich: nehybawa moc vigor immotus Hymn. 75a; terram zemi immobilem nehybawu HymnA. 132a; (věci) nehybawe immobilia Pernšt. Žid. 12, 27. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nehýbavý adj. nehybný; stálý, trvalý, věčný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nehýbavý adj. = nepohnutelný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|