nedómysl, -a/-u m.; k dómysl
nerozum, nerozumnost, pošetilost: počě jě [Ježíš apoštoly] z jich nedověřenie tresktati, točíš z toho nedomyſla, ež jmajíc s sebú spasitele báli sě zahynúti KristA 44b; dobrotivě je [nadřízený podřízené] veda a jich trpě nedomyſly a příklad jim dobrý dávaje ŠtítVyš 53b infirma eorum portando; ač tě svým nedomyſlem rozhněvá [bližní], ne inhed ostávej božieho kázanie ŠtítKlem 25a (~Sáz, ~Vávra); jest to náhlý smysl i každého nedomyſl KatoVít 76a; onen smyslem a snažností zíště, a druhý leností a nedomyſlem ztratí DubA 11a. – Srov. nedomyšľenie, nedómyslnost
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedómysl, -a, -u, masc., nemoudrost, Unvernunft: ač tě (bližní) svým nedomyſlem rozhněvá, ne inhed ostávaj božieho kázanie Štít. uč. 25a; jest to nedomyſl, ktož své ženě přěmlčěti nemuož na čas Vít. 76a i onen smyslem a snažností zíště, a druhý nedomyslem a leností ztratí ArchČ. 2, 502 (= ODub. 57).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedómysl (trojslab.) m. nerozum, nemoudrost, pošetilost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedómysl m. = nemoudrost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.