nedoučený adj.; k doučiti
nevyučený, nevzdělaný, nejsoucí odborníkem: a mnějí nedovczení, to slovo mundare by tolik v tom miestě vznělo jako očistiti HusPostH 21b; pakli co dobrého dieš duchem, kto naplní miesto nedouċeného BiblPad 1 C 14,16 (nedouka ~Lit, nenaučeného ~Ol, neumělého ~Praž) idiotae; a nedajme sobě již v tom viece plésti a zmatkuov činiti těm lidem duchovním neb světským, nesvatým, nedoučeným a nestálým ArchČ 3,440 (1435); ║ v niežto [víře] jestli nedovczeneho neb neopatrně něco snad položeno jest, žádáme, aby opraveno bylo HilPřijB 5b (nedovczenie sme ~A, nedoučeně ~D) neodborného; tuto se pokládá jedna správa a naučenie mistra Galiena pro nedouczene lékaře ranné LékChir 10a pro neškolené. – Srov. nedouk, nedouka
Za lat. idiota stč. též laik, neučený
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedoučený, adj., halbgelehrt: pro ne douczene lékařě ranné Chir. 10a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedoučený adj. nevyučený, nevzdělaný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedoučený adj. = nedouk
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.