nebožník, -a m.; k nebožný¹
bezbožník, neznaboh: nebo že na trepkách i jiní té roty se špúlají. Kto kdy od počátka světa i viery křesťanské slýchal nebo vídal o takových neboznicziech KorMan 37a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebožníček, -čka, nebožník, -a, masc.,
bezbožníček, bezbožník, der Gottlose: tito nebožníčkové (mniši bosáci) jinak (činí než apoštolové)
KorMan. 80a; kto kdy od počátka světa slýchal o takových nebožníciech?
t. 37a.
Srov. nebožný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nebožník, nebožníček, -čka m. bezbožník, neznaboh
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.