1. (čeho [urážlivého] koho, na koho) nařčení, obvinění, osočení (něčím, z něčeho proti někomu): vieš, že pro nevěrné narczeni sokuov upadl sem já v hněv králuov TristB 75b; čte se, že Klaudia panna upadla jest v narczienye křivě, že by své panenstvie přerušila GuallCtnostK 238 in suspicionem stupri; skrze narcżenije chlipnosti tělesné do vězenie uvržen [Josef] PoggioF 135b ob stupri suspicionem; infamacio ohyzda, narczenie SlovVeleš 100a; a calumpniis od potupy vel od křivého narczenie MamKapR 95a (Ps 118,134: ot potup ŽaltKlem, ot potupností BiblOl, od potupení ~Lit, ~Pad, od lživých puotek ~Praž, ot obuzy ŽaltWittb, pod. ~Pod, ot křivých obuzství ~Kap); v narċzeni kacieřstvie ChelčPostN 45a (v nároku ChelčPost); všeho království těžké a scestné nařčení z srdcí nepřátel vyvrci BřezKron 390 infamiam — jur.: podlé všeho práva z svého narczenye očistil sě jest PulkB 106 de traditionis crimine; křivé obžalovánie nebo narczenie jestiť křivé požádanie nebo nespravedlivé otehnánie, vědomě vymyšlené PrávHorM 43b calumnia; o narczeni zlého lože TovačB 59a (o nároku ~A); narčení jest tak veliké, kteréž se dotýče hrdla i všeho Riplova Půh 5,61 (1481); skrze nepravé narčenie zlého člověka na urozeného Puothu ArchČ 21,238 (1498); ║ a protož pánóm se nezdá toho [pře] nynie súditi proto, neb se takový běh cti narčením dotýče ArchČ 37,962 (1456) urážky cti ♦ bez (všeho) nařčenie v predikátu takový, na němž nelpí obvinění: ač kto bez narczenye jest jedné ženy muž BiblOl Tt 1,6 (naṙċenie ~Lit, bez narċenie hřiechu smrtedlného ~Pad, bez hřiechu smrtedlného ~Praž) sine crimine; svědci mají býti beze všeho narczenie a bez všeliké zlé pověsti PrávHorM 48b absque ulla infamia

2. jur. (čeho, z čeho [majetku] koho, od koho) vznesení požadavku opřeného o skutečné n. tvrzené oprávnění, uplatnění právního nároku (na něco ze strany někoho): a měl sem to jisté zbožie u pravém držění…, beze všeho narzczienye i ot krále i také ot každého člověka ArchČ 31, 371 (1384); Jost markrabí [pohání]… manželku Krejerovu…, proto že jemu drží hrad jeho Franstain její mocí a narčením, že praví…, že k tomu právo má Půh 1,231 (1407); o narzczenij aneb upomínaní z dluhu PrávPražA 243; v správě té kopy platu narčenie ArchČ 26,3 (1435); ab omni inpedimento, impeticione, vulgariter naržczenie ProkPraxD 48a; o narczeny dvú manóv jednoho pána sbožie PrávŠvábA 74a von …ansprache; to [Syřevice] jest držal od let 50 i viece bez nařčení práva pro dědicstvie ArchČ 37,1418 (1456); pakli by kdo ten dům… právem nařekl zemským, tehdy …slibuji…to narčení zastúpiti svým nákladem ArchČ 16,349 (1490); a když by… Sušiny žádným nařečením narčeny nebyly ArchČ 16,459 (1493); ║ nepomním, aniž sem slýchal, by kdy to zbožie bylo v narčení až do sie chvíle ArchČ 1,177 (1456) bylo předmětem vznesení právního nároku

3. nazvání, pojmenování (?): appellacio nazvánie aut naržcženie SlovKlem 30a. – Srov. nařiekati sě