navzchodslunečný adj.; k vzchoda slunečný
východní, jsoucí na východě n. z východu, orientální: o divných věcech vlastí na wzchod ſlunecznich CestMil 4b partes orientales; na wzchod ſlunecznich krajin CestMil 9a orientalium partium; svatého Linharta na wzchod ſluneczneho klášter CestMil 11b sancti Leonardi Orientalis; i bieše muž ten veliký mezi všemi nawzchod ſluneċnymi BiblPad Job 1,3 (jižto bydléchu na vzchod slunce ~Card, ~Ol, ~Lit, na východu ~Praž) inter omnes orientales
Za lat. orientalis stč. též vzchodslunečný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
navzchodslunečný, adj., východní, östlich: svatého Linharta nawzchodſluneczneo klášter orientalis Mill. 11b; Marek tak sě naučil nawzchodſlunecznich krajin novin didicit orientalium partium novitates t. 9a; o divných věcech vlastí nawzchodſlunecznich t. 4b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
navzchodslunečný adj. východní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.