|
|
|
navazač, -ě m.; k navázati kdo navazuje na tělo amulety, výrobce n. nositel amuletů, kouzelník: také potupeni jsú nawazaczy neb čaronosi, jenž uvazují sobě a nosie čtenie s křížky a jména božie a jiné věci proto, že nebudu uraženi od železa neb od ohně VítAug 100b; caragi (carigi ed.) nawazaczy neb návazci MamUKA 18a; ex isto sermone utilissimo condempnantur…caragi, id est nawazacżi, qui alligant carracteres…ne offendantur Hom Muz XVI F 1, 252b; sed qui declinat ad luxuriam…sicut caragi nawazaczy, divini hadači, futura predicentes, precantatores, zaklinači, žehnavci, lekovníci Post Muz XII D 11, 17b; všecka božie přikázanie, všech deset, již lid zjevně přestupuje, maje bohy jiné, běhaje k čarodějníkuom, k nawazaczuom RokLukA 153b; nestačí liť lékařství, uzříš, aniť se vrhú [nemocní] k žehnáním, k nawazaczom RokPostB 495ch Podle Du Cange caragus, carajus = sortilegus, praestigiator, qui characteribus magicis utitur Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
navazač, -ě, masc., kdo důvěřuje v amulety, wer an Amulette glaubt; pol. nawęzacze caragi, Zíbrt Seznam 48. — Také potupeni jsú nawazaczy neb čaronosi, jenž uvazují sobě a nosie čtenie s křížky a jména božie a jiné věci proto, že nebudú uraženi od železa neb od ohně Vít. 100b; nawazaczi carai GlossMat. 11b, 12a, corriogi SlovF.; nawazaczy neb návazci *carigi MamA. 18a (caragus, carajus = sortilegus, praestigiator qui characteribus magicis utitur DC.). Srov. návaž, návazec, návuz. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
navazač, -ě m. kdo navazuje na tělo amulety, výrobce nebo nositel amuletů, kouzelník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|