|
|
|
nasycovati, -uju, -uje ipf. (pf. nasytiti) 1. koho/co (z čeho [o pokrmu]) nasycovat, sytit, krmit: ty [Kriste] jsi krmě dušě, a ne těla; naſſyczuges mysl, ne břicho JeronM 29b impinguans mentem; z běli pšenice naſycuge tě [Bůh] BiblMlyn Ps 147,14 (~Pad, nakirmuje tě ŽaltWittb, ~Pod, BiblOl, nakrmí tě ŽaltKlem, sytí tě ~Kap, nasytí tě BiblLit, krmí tě ~Praž) satiat te; Bersabee...stbel naſiczuge neb stbel nasycenie YýklHebrL 189a satians; kterouž mocí svou božskou z mála chlebův ráčil nasytiti množstvie lidu, touž mocí ráčí naſycowati množstvie křesťanův věřících hospodin chlebem nebeským AktaBratr 2,175b; ║ spravedlivý jé a naſicuge duši svú, ale břicho nemilostivých nenasitedlné BiblLit Pr 13,25 (~Kladr, nasytí ~Ol, ~Praž, naplnije ~Pad) replet animam suam nasycuje sebe (svou duši), je nasycen; zlatoť neočiščuje, nenaſiczuge, nanaplňuje, neposilňuje, ižádného užitka tělu člověčiemu nepřinášie AlexPovD 68a nemá schopnost sytit 2. koho (čím [žádoucím]) uspokojovat, obdařovat, opatřovat: ty [boží tělo] chudého...sytostí domu tvého ščedrého i vším bohatstvím naſyczuges v tobě JeronM 31a; a tato svátost najviece duši naſyczuge KorTrak e2a. – Srov. nasytiti 3 3. co [tělo] uspokojovat, ukojovat: že tomu světu poslal jest buoh činitele bluduo, ješto tělo naſycuge v rozkoši AktaBratr 1, 22a. – Srov. nasytiti 6 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nasycovati, -uju, -uješ, impftiv., sättigen: masem sě naſiczugete ŽKlem. 144b, n. koho čím; ktož cizím utrháním se pase, cizím sě masem nasycuje HusE. 1, 229; — co následujete mě a těla mého se naſſiczugete saturamini ŽPod. 165, Job 19, 22, n. koho čeho; naſycowali ſmy ſe chlebóv saturati sumus panibus Kladr. Jer. 44, 17. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|