|
|
|
nastúpiti, -ṕu, -pí pf. (ipf. nastúpati); k stúpiti 1. na co (komu) stoupnout, šlápnout na něco, přišlápnout něco: když sobě naſtupil [Ježíš] na přední konec sukna, častokrát k zemi padl HusSvátB 168b 2. na koho/co [zemi] napadnout někoho, zaútočit, udeřit na někoho: jakž naſtupy na ně [na Řeky], osadě (oſſady rkp) jě v každé (ſkazde rkp) straně, polomi (polomyw rkp) jě bez pakosti AlxV 1441; i myslil jest byl [Břetislav] také do Panonie sě vzdvihnúti a ji také naſtupyty PulkB 61 (nadstúpiti ~Lobk, ~S) invadere Pannoniam vtrhnout do ní 3. [o něčem nežádoucím] koho dolehnout, přijít na někoho: potom po druhém dni naſtupil duch boží, točíš zlý, přepustú boží Saula BiblCard 1 Rg 18,10 (~Ol, nadstúpil ~Lit, ~Mlyn, napadl jest ~Pad, lomcoval jest…Saulem ~Praž) invasit zachvátil; jehožto [Jeronýma] když již poslednie hodina z těla duše vyjdenie naſtupy, již devaddesát a šest let v stáři jsa, zimnicí velikú by nadtrápen JeronM 5a quem cum extrema eius hora egredi de corpore eius urgeret; ║ přijev k ňemu [král k sv. Arnulfovi], dobrotivú jeho najprvé řěčí naſtupyl PasKlemA 134a (nadstúpil ~Tisk, ~Kal) obrátil se k němu s dobrotivou řečí 4. jur. na koho vystoupit s právním nárokem proti někomu: jakož mi píšete na mé psanie dobře krátce a ukazujíce mi, poněvadž je Beneš na Cíglara na súseda vašeho nastúpil, a Cieglar že jest ten kuoň u vás nalezl a stavil ArchČ 21,197 (1477) 5. co [jednání] přistoupit k něčemu, pustit se do něčeho: dajž buoh, abyšte tak ty věci skutečně křesťansky nastúpili, jakožť sem vám vzkázanie od Otce svatého dal věděti ArchČ 7, 352 (1468) 6. [o nástupci] nastoupit po někom, vystřídat někoho, přijít na něčí místo: succedere naſtupiti SlovOstřS 150 Srov. nadstúpiti, podjíti, udeřiti Ad 2: za lat. invadere stč. též naběhnúti, trhnúti na koho. — Ad 3: za lat. invadere stč. též popásti. — Ad 6: za lat. succedere stč. též podstúpiti. — Významy 1, 4, 5, 6 mají další doklady po r. 1500 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nastúpiti, -ṕu, -píš, pftiv.; stsl. nastąpiti calcare. — Stoupnouti, nastoupiti, treten, betreten: synáčkuom Adamovým na nožičku naſtaupijſs RešSir. 63b, n. nač; dajž buoh, abyšte tak ty věci křesťansky nastúpili, jakož ť sem vám vzkázanie od otce svatého dal věděti ArchČ. 7, 352 (1468), n.čso. — Napadnouti, angreifen; jakž naſtupy (já) na ně (nepřátele), polomiu jě bez pakosti AlxV. 1441; naſtupil duch boží Saula invasit Ol. 1. Král. 18, 10. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nastúpiti, -p’u, -píš dok. (nač, na co) stoupnout, šlápnout; (na koho) napadnout, zaútočit, udeřit; (koho) dolehnout, přijít na někoho (o něčem nežádoucím); (co) pustit se do něčeho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nastúpiti dok. = nalehnouti, udeřiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|