|
|
|
napustiti, -šču, -stí pf.; k pustiti 1. čeho, co [o nějakém množství] (kam) napustit, dát n. nechat vniknout n. natéci; [lék] nakapat: ale tu páru slušie skrze cievku v uši napuſtiti LékVodň 276a; ktož miezku vezme z něho [manholtu] a střed a napuſti do nosu, čistí mozk LékVodň 272a; napuſti na to [na ránu] peregrina LékMuz 320a; v cievku oleje napuſſt ruoženého LékSalM 462; okopaj všechno své štěpie… a napuſſt vody tam v ty jámy ŠtěpMuz 9; ║ ať já je [„dřěvo fíkové“] okopám a napuſtye okolo něho lajen EvRajhr 123a (L 13,8: pustím hnoj ~Ol, hnojem pokladu ~Víd, obložím lajny ~Beneš, ospu je hnojem BiblDrážď, ~Ol, okladu hnojem ~Lit, ~Pad, ohnojím ~Praž) usque dum…mittam stercora nandám, nakladu 2. čeho [jedu] (kam) vpustit, vstříknout (něco): došed [had] kořene toho dřeva, jedu napuſtill a tak je nakazil GestaB 18a intoxicavit; když drak napuſtil bohatstvie v kněžstvo a rozkoší JakZjev 172a (v obraze); mnich…jedu do kalicha napuſtil KorTrak e5b; ║ jenž [had, tj. ďábel] jest uštnul prvnieho člověka a napuſtil všeho jedu zlosti své ChelčPost 167a (v obraze) vlil do něho všechen jed 3. co (čím) napustit, naplnit vpuštěnou tekutinou: potom spustí [rybník] a prázden za dlúhý čas, až jej nynější pan Felix zase napustil ArchČ 1,243 (1488); cero …cera implere vel linire voskem lepiti, napuſtiti VodňLact Z8b; imbuo…profundere, implere … Napuſtiti, sléti, naplniti VodňLact cc6a 4. koho [o větším množství nežádoucích osob] vpustit, nechat vniknout někoho, umožnit vstup někomu: jenž [královna] inhed tomu římskému králi Hradec, Mýto a Chrudim otevřela, do kterýchž to měst… Švábóv a jiných nemilostných lidí napuſtyl PulkB 197 collocavit; želejíce toho zlosynstva zpohanilého, ješto jsú v ni [církev] napuſtili ChelčSíť 40a; napuſtili [mnichové] mezi se seductores RokMakMuz 60a; ciesař [Karel] chtě rozmnožiti a rozšířiti Pražské učenie, i napustil sprvu mnoho německých mistruov LetVrat 6 Ad 1: za lat. mittere stč. též naléti, vléti, vpustiti. – Ad 3: za lat. imbuere stč. též rozvlažiti. – Ad 4: za lat. collocare stč. též posaditi, vsaditi Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
napustiti, -šču, -stíš, pftiv.; stsl. napustiti immiterre. — Hineinlassen: do měst král Švábóv napuſtyl Pulk. 175b. — Eintränken: jenž uštnul prvnieho člověka a napuſtil všeho jedu zlosti své ChelčPost. 167a, napustiti koho čeho; kámen odžene povětřie a vietr napuſſtyeny jedu Gesta Bř. 113b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
napustiti, -šču, -stíš dok. napustit, nechat natéci; vstříknout: (had) uštnul člověka a napustil jedu; vpustit, nechat vniknout někoho, něco: želejúce toho zlosynstva, ješto jsú v ni (církev) napustili Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
napustiti dok. koho čeho = napustiti koho čím Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|