naprotiv, naprotivko prep.; k naproti
s dat. komu [odpůrci] proti, vůči někomu; vyjadřuje vztah mezi žalobcem a obžalovaným: paní Anna Orlovská dálej jest jse odvolala do druhých rokóv naprotiv panu Petrovi Polanskému PrávOsvět 59 (1460); Halcnovský naprotivko Běravě odkládá nemocú rok do roku PrávOsvět 60 (1464); paní Marková má rok do polovy naprotivko paniej Zeminej PrávOsvět 60 (1464). Jen v PrávOsvět
Srov. stpol. naprzeciwko, naprzeciw