napokon adv.
konečně, s konečnou platností, definitivně: nebo nebude zapomanutie napokon chudého, utirpenie chudých nezhyne napokon ŽaltWittb 9,19 (na konci… napokon BiblOl, do konce …do konce ŽaltKlem, ~Kap, BiblPad, do konce…na konci ~Lit, na konec… konečně ~Praž, na skončenie… konečně ŽaltPod) in finem… in finem; hi mirtvé hi živé bude [Kristus] hi napokon súdě LegDuchM 41; že vnuk pomstí svého děda, jeho vrahóm i napokom (přeps. na potom) běda DalL 6,22 (naposledy ~V, na věky ~Z) das ewich we. – Srov. dokona
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
napokon adv. konečně, s konečnou platností
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.