|
|
|
naklásti, -kladu, -klade pf. (ipf. nakládati); k klásti 1. čeho, co, zř. koho [o nějakém množství] (kam) naklást, dát, položit; [o nákladu] naložit; [po kusech] naskládat: na němžto [místě Abrahám] udělal oltář i nakladl naň drev BiblCard Gn 22,9 (~Ol, svrchu drev nakladl ~Pad, na tom drva složil ~Praž) desuper ligna composuit; i nakladl [hostitel jídlo] před tovařiše své, aby jedli BiblCard 4 Rg 4,40 (nakydechu před tovařiše ~Lit, nakydechu tovařišóm ~Pad, vyložili na mísu tovařišóm ~Praž) infuderunt; tehdy ten mnich na ručest naklade toho chleba u vodu i osoli OtcB 49a misit; oleje a smoly nakladſſe na dřievie JeronM 58a infunditur; Naklad klákolóv… pod loket rukú tvú a na provazy Pror Jr 38,12 (BiblOl, polož ~Lit a ost.) pone; Nakladucz potřěby na dobytčata BiblOl Gn 45,17 (~Lit, pod. ~Praž, obtiežiec hovada ~Pad) onerantes iumenta; pakli nakladl sbožie na lodí BřezSnářM 116a si…oneravit; a sádla k tomu dosti naklad LékFrantA 94a; a to spolu ztluč a na rúšku naklada přilož na otok LékFrantC 171b; kamenie, kteréž jesti…na tu starú mezi nakladeno ArchČ 15,540 (1450); a svázané [konšely] na vozy nakladše do Hory jsou dovezli [horníci] BřezKron 353 curribus impositos; vezmi nádobu jednu a naklad do ní manny BiblPraž Ex 16,33 (pusť tam man ~Card a ost.) mitte; a naklada [Árón] rukú vonného kadidla, vejdeť za oponu BiblPraž Lv 16,12 (načra ~Ol, ~Lit, nabera ~Pad) hauriens nasypav, nabrav; neřiekaj, mnoho li je na něm [na stole] nakladeno BiblPraž Sir 31,13 (postaveno ~Drážď, ~Ol, ~Lit, na něm jsú ~Pad) multa sunt, quae super illam sunt; ║ nakladſſe oheň veliký, i spálichu jim lodie všechny AlexPovB 251a (~A, ~C, ~D) igne succenso založivše; na mlýně převýšil [Jan] stav výše, než od starodávna má nakladen býti Půh 4,377 (1464) nastaven 2. co (čeho, čím) naplnit, zaplnit něčím; [vůz ap.] naložit: tak ľútě bude studena [voda], jakžto ledu nakladena AlxV 2208; ta lodí byla dobře špižována rúchem, zlatem plna nakladena TristB 21a wol beladin; kde muožeš, netrp hladu, kto chce, jednaj rynské skoky, ty vždy naklad oba boky FlašRadaA 704; kdy jeden na vuoz naklada a dva s vozu, nebrzo ho nakladu PříslFlaš 43b; tělo má oslavně připraveno býti a střeva vejmúc balsamem, šafránem, myrrú, kadidlem, alkanú má nakladeno býti ŽídSpráv 95 Ad 1: za lat. componere stč. též sklásti; za infundere též nakydati; za ponere též rozprostřieti; za imponere též dáti, naložiti, vložiti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
naklásti, -kladu, -kladeš, pftiv., viel auflegen; stsl. naklasti imponere. — (Jakub) prutíce nakladl v žleby posuit Ol. Gen. 30, 40; (kněží) nakladechu peněz tolik, že atd. ŠtítPař. 148b. — Ta voda (v studnici na poušti)… tak liútě bude studena, jakžto ledu nakladena AlxV. 2208 a AlxVíd. tamt., naklásti co čeho (gen. partit.); skříně drahého kamenie nakladena AdmontB. 136b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naklásti, -kladu, -kladeš dok. (čeho) naklást, naložit, naskládat; naplnit, zaplnit něčím: (voda) studena, jakžto ledu nakladena jako naplněná ledem, plná ledu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
naklásti dok. (něco něčeho) = naložiti něčeho do něčeho Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|