najpřědní adj., též nápřědní; k přední
1. nejpřednější, úplně vpředu jsoucí: v naiprzednyei straně [chrámu] byli sviecnové ku poledni a stól ku pólnoci ComestC 73a (~K, ~S) in anteriori sanctuario
2. přední, hlavní: pro něžto já Petr Geusar dřéveřečený napřední (m. nápřědní) prodávce (prodavce ed.) slibuji, a nad to my… rukojmě jeho i zprávce toho zbožie podlé něho i za něho, slibujem všitkni…to jisté zbožie svrchupsané…zpraviti ArchČ 2, 326 (1399)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
najpřědní, adj., superl. ku přědní, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
najpřědní, nápřědní adj. nejpřednější; hlavní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.