nadběhnúti, -nu, -ne pf.; k běžěti
1. koho napadnout někoho, zaútočit na někoho: pakli by sluhu a dievku nadbiehl [vůl], třidceti závaží střiebra dá [majitel] pánu BiblPad Ex 21,32 (by … podšel ~Ol, ~Lit, by… strkal ~Praž) invaserit
2. co [něco zlého] dojít něčeho, přivodit si něco, být postižen něčím: ktož jie tělo a pie krev syna božieho nedóstojně, otsúzenie sobě jie a pie. Protož nepřistúpím li [k přijímání], tehdy sě života kryji, pakli přistúpím nedóstojně, ale nadbyehnu otsúzenie ModlMil 24b. – Srov. naběhnúti 2
Ad 1: za lat. invadere stč. též naběhnúti, napadnúti, nadstúpiti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadběhnúti, -nu, -neš, pftiv., najíti, finden; pak-li přistúpím (ku příjímání) nedóstojně, ale nadbyehnu otsúzenie Modl. 24b, srov. nadjíti, nalézti, invenire. — Napadnouti, angreifen: pak-li by (vůl) sluhu a děvku nadběhl si invaserit Kladr. Ex. 21, 32.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadběhnúti, -nu, -neš dok. (koho) napadnout, zaútočit na někoho; (co) dojít něčeho (zlého), být postižen něčím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.