nabodeníčko, -a n.; k nabodenie
gram. diakritické znaménko nad písmenem ♦ nabodeníčko krátké tečka; nabodeníčko dlúhé čárka: také věz, ktož čteš v těchto knihách, když nalezneš nad i krátké nabodeniċko, žeť má spěšně to slovo řečeno býti, jako takto: město (mieſto rkp), latině civitas; a kde dlúhé takto í, žeť to slovo s prodlúžením má řečeno býti, jako takto: miesto (míeſto rkp), latině locus BiblNymb 365b
Srov. punctus rotundus HusOrth 36a, gracilis virgula HusOrth 41a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nabodeníčko, -a, neutr., pich, tečka (na liteře i), Tüpfelchen; demin. z nabodenie. — Také věz…, kdež nalezneš nad i krátké nabodeṅíċko, že ť má spěšně to slovo řčeno býti HusE. 3, 260 (z HusOrth.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nabodeníčko n. (krátké) tečka; (dlúhé) čárka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nabodeníčko n. (krátké) = tečka; (dlouhé) = čárka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.