|
|
|
náton, -a/-u m., též nátoň, -ě m.; k tieti(?) 1. špalek, hrubě opracovaný kus silného kmene, užívaný při štípání dříví, při stínání, též jako sedátko (na lodi ap.): item classis dicitur multitudo navium quasi calassis, calon (naton gl.) enim idem est quod lignura GlosVíd 119b; jehož někdy najvěrnějšieho mnieše [Vladislav] a jemuž, jeda k ciesaři, zemi poručil bieše, tomu káza na natonu bradu obrubati DalL 59,50 (příd. 5) in ein klocz slahen; manstruga sikolec, transtrum (stranstrum ed.) naton KlarBohE 243 (De arbore); klín cuneus, transtrum (stranstrum ed.) naton sit, dlubnice tinellum KlarGlosA 635 (De arboribus); naton paří, trdlo vaří [chudým] chtějíc hostí ctíti PísChudT 154a (v. 86); transtrum naton MamUKA 36a; securis est apposita ligno k natonij HusBetl 2,107 (snad metonymie, srov. Mt 3,10: securis ad radicem arborum posita est); hanebně pán nebto šlechtic ktož by to učinil, že by svému neb jinému ruku neb nohu na natonie uťal MajCarStatD 164b; neb já svých pilných potřeb a jednání tak sem odešla a odběhla právě jako sekery na natonie, nic svých potřeb nevážíc, již teď stojím TovHád 28a 2. místo, kde se skladuje a seká dříví: tu vzem dřevo stařec s natona, to, ješto již bieše k uohni připraveno, i vteče jej před ním [poustevníkem] v zemi OtcB 117a de lignario(~A, ~C, ~D, ~E) Ad 1: za lat. transtrum stč. též nálodie, korábová lavicě (BiblOl Ez 27,6), korábová lavička (BiblPraž Ez 27,6), korábová stolička (BiblPad Ez 27,6), korábové sedišče (MamVíd 142b), lavička trámová (MamUKA 36a). — Ad 2: lignarium ‚Holzbehälter, Holzstall‘ (Georges); že mohlo jít o místo, kde se zpracovává dřevo, srov. NŘ 7,62 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
náton, -a, masc., spolek na štípání dříví, Holzstock, Hackklotz; -ton souvisí s tęti, tьną. — (Kníže) tomu káza na natonu bradu (sěkyrú) orvati DalJ. 50 (P a F); když by svému neb jinému člověku ruku nebo nohu na natonie uťal Majest. Car. 79; vzem dřěvo stařec s natona de lignario OtcB. 117a; ti kuchaři naši… náton paří Pís. XV. stol. Fejt. LL.716; calassis calon naton enim idem est quod lignum GlossVíd. 119b; naton *stranstrum Prešp. 578, BohFl. 223, SlovBrn. 225, Lact. 157a, transtrum MamA. 36a (DC. transtrum, strantum = iugum), *strantrum Nom. 69b, *strimentum howelloch Cath. 176b, *strancula Rozk. 1080, robur Lact. 140c. Srov. náton pařez svalnatý, těžko kelný, nebo část jeho Hruška Dial. slovník chodský 59; náton špalek, na kterém se natíná, podkrk. Jakubec v Českém Lidu I, 373; náton místo na dvoře, kde se dříví štípe, a ležatý špalek na štípání dříví, val. a jinde BartSl. 224. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náton, -a, -u, nátoň, -ě m. špalek na štípání dříví ap.; místo, kde se skladuje a štípá dříví Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
náton m. = špalek, na němž se dříví roztíná Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|