nádenní adj.; k den
1. [o mzdě] denní, na jeden den stanovený: dělník … za dielo odplatu neb peniez nadenni vezme HusVýklB 121a; diurno dennieho vel nadennieho VýklKruml 232b (Mt 20,2: dennieho EvZimn, BiblDrážď a ost.); diacium Nadennye mzda SlovOstřS 73
2. [dělník] najímaný na den: ten dělník nadenni ne darmo dělal jest PrávHorK 47a laborans pro victu cottidiano; dvě vlněné rukavici a jedny hnojné (hoyne rkp) vidly jest nadennich robotníkóv pokuta PrávSasE 130b der tageworchten; pacholkům nádenním na dolejší dvůr 52 gr., ješto dělali okolo trub LemingerMinc 75 (1474)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nádenní adj. (odplata, peniez) denní (mzda)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nádenní adj. (plat) = denní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.