mrtviti, -v́u, -ví ipf.
k mrtvý
1. koho, co zabíjet, usmrcovat, činit mrtvým; též fig.
2. koho mučit, trýznit
3. koho v čem (činnosti) oslabovat, zeslabovat; co (negativního) potlačovat, ničit, mrtvit, umrtvovat
4. co (život) ohrožovat
5. jur. co rušit, činit neplatným
Sr. mrtvěti
Autor: Irena Fuková, Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024).
mrtviti, -v́u, -víš, impftiv., tot, leblos machen; stsl. mrъtviti occidere. — Hospodine, ty mrtwiſs i živíš mortificas Lit. Tob. 3, 2; hospodin myrtwy i křiesí mortificat ŽWittb. Ann. 6, mirtwi ŽGloss. tamt., mrtwy ŽPod. tamt. Anjelu, kterýž mrtwil lidi percutienti Pr. 2. Reg. 24, 16. (Baziliškus) svým zrakem lidi mrtwi Tkadl. 3a. (Lidé) mrtwili ke cti bohu zvieřata a dobytek svój ŠtítMus. 148a; kozly nesklidné v obět bohu mrtwili ŠtítOp. 235b; mrtwiete údy vašě mortificate Koř. Kol. 3, 5, Pernšt. tamt. — Jmáme mrtwiti žádosti těla svého ŠtítMus. 156a; mečem duchovním tělesné žádosti mrtwijme Štít. ř. 28b. — Aby křesťan starého Adama mrtwil RešSir. z r. 1574 (předml. Stráněnského).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrtviti, -v’u, -víš ned. umrtvovat, usmrcovat; potlačovat: mrtviti žádosti těla svého
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mrtviti nedok. = usmrcovati, umrtvovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.