|
|
|
marný adj. 1. marný, prázdný, nicotný 2. marný, zbytečný, bezúčelný, neužitečný; (o listině ap.) neplatný 3. dočasný, pomíjivý; světský 4. klamný, falešný; pověrečný 5. hříšný, ničemný, darebný zpodst. (o člověku) hříšník, ničema 6. marnivý, pyšný 7. (o utrácení) marnotratný, rozmařilý na marno ve funkci adv. (o utrácení) marnotratně, rozmařile Autor: Irena Fuková, Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
marný, adj., eitel, ohne Wert, nichtig, vergeblich. — Muž marny v pychu vyzdvihuje se vir vanus Pr. Job. 11, 12; marní synové člověčí vani filii Kladr. žalm 61, 10; marnemu pánu slúžíte Hrad. 94b. Ktož sě s marnymy lidmi obchodí, ten bude marny Alb. 29a. Dávají (svátost, kněží) všem, mordéřóm, zlodějóm… a ledakakýms marnym lidem ChelčPař. 182a. Mnohý z hněvu přijde k marney sěči NRada 1082. Něco marneho vile Vít. 65a. Srdce neduží při sladkých slovích a při marne pochvale ChelčPost. 264b; marne chvály inanis gloriae Koř. Galat. 5, 26. Toho (člověka) nádějě jest marna Alb. 77b. Když mysl jest s marnu věcí neprázdna t. 60b; w marnych věcech Orloj. 34b. — Bohaté rozpustil marne inanes Lit. Luk. 1, 53. — Ty (vodo!) pitie jsi velmi marne, k tomu tak velmi ohavné atd. OpMus., marný = chatrný, bídný; lidé marnij, neduživí, mdlí a strastní RešSir. 134b. — Adv. -ně marně: liška… život marnye ztratila Hrad. 131a; ktož dává co svého marnye nebo ješitně AlbB. 1b; aby kým bylo pošpíleno neb marnye co o kom pověděno Alb. 29a; (lidé) statky marně utrácejí RešSir. 21a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
marný adj. daremný, nicotný, pomíjivý; chatrný, bídný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
marný adj. = daremný, chatrný, bídný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|