mandlík, -a/-u m.
k mandel
1. mandelík, mandel, měrná jednotka požatého obilí čítající zprav. 15 snopů
2. malý (?) mandel, stoh, mandelík (expr.), kupka požatého obilí
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 5. 2024).
mandlík, -a, -u, masc., demin. z mandel 1. — mandliku acervum MamD. 300b; quilibet octoginta mandlicones in horreum deducere debet UrbR. 369.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².