malomocenstvie, -ie n.
k malomocný
1. malomocenství, lepra
2. ojed. kde (na části těla) vřed, skvrna, „nežtovicě“ 1, kožní projev malomocenství
3. jaké (duchovní), čeho (hříchu) náboženskomravní nákaza, zkaženost
Sr. malomoc, malomocenstvo, malomocnost
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
malomocenstvie, -ie, a -stvo malomocenstvo, -a, neutr., Aussatz. — Rána malomocenſtwie nebo trudovatost plaga lepræ Pražsk. Lev. 13, 12. Kniežě sě s koňem propadl, bratr jeho malomocenſtwym sě rozpadl DalC. 30. Inhed byl očiščen malomoczenſtwie svého Krist. 42b. malomocenſtwie lepra Koř. Mat. 8, 3. — Pro jich malomoczenſtwo BrigF. 86b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².