líti, ľú, lé ipf.
léti, leju, leje ipf.
1. co (tekutinu), čím (tekutinou) odkud kam, na koho, co, v koho, co lít
2. co (slzy ap.) prolévat
3. co (pevného) lít, odlévat, litím taveniny vytvářet
Autor: Hana Kreisingerová, Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
líti, lú, léš, impftiv., giessen; z býv. liti, lьją fundere. — lyw na hlavu jeho (olej) fundens Ol. Lev. 8, 12. Obrazy malované, řezané, tesané nebo lité VšehJ. 408 st. Dielem lytym opere fusorio t. Ex. 32, 4. Mus. tamt. — Srov. léti, leju.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
líti, ľú, léš (imper. lí) ned. lít
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.