léčiti, -ču, -čí ipf.
sr. lék
koho, co čím léčit, (nemocného ap.) uzdravovat, (ránu, bolest ap., zvl. o léčivu) hojit
Sr. hojiti, usdravovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
léčiti, -ču, -číš, impftiv., heilen; stsl. lêčiti mederi, z lêk-. — Lékař leczy Hrad. 110b. Liudi leczyti Mast. 82. Slitovav sě jeho rány leczil Kruml. 7b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².